ZELEE'S WEBZINE O VŠEM A O NIČEM...

Klíčová fakta o prasečí chřipce.

Prasečí chřipka je respirační onemocnění způsobené virem Influenzy typu A, který je obvyklým mikrobem zodpovědným za propuknutí chřipky u prasat. U chovů je zjišťována vysoká nemocnost, ale nízká úmrtnost. Prasečí chřipka se mezi vepři šíří po celý rok, ale největší počet případů je obvykle zaznamenán na podzim a v zimních měsících, podobně jako u lidské chřipky. Klasický virus prasečí chřipky (typ Influenzy A H1N1) byl poprvé izolován z vepře v roce 1930.

Kolik variant prasečí chřipky existuje?

Jako všechny viry Influenzy, virus prasečí chřipky se neustále mění. Prasata se mohou nakazit virem ptačí, lidské i prasečí chřipky. Je-li prase infikováno dvěma a více chřipkovými viry různých živočišných druhů, pak dochází velmi často k rekombinaci (prohození, výměně) genetického materiálu. Díky ní se mohou objevit nové mutanty nesoucí různorodou směs znaků získaných od původního prasečího a lidského a/nebo ptačího viru. Během let takto vzniklo velké množství variant prasečí chřipky. Dosud byly z vepřů izolovány čtyři subtypy Influenzaviru typu A: H1N1, H1N2, H3N2 a H3N1. V poslední době byl nejčastějším izolovaným subtypem H1N1.

Prasečí chřipka u lidí.

Člověk se nestává hostitelem viru prasečí chřipky často, přesto jsou známy případy, kdy člověk prasečí chřipkou onemocněl. Obecně se jednalo o osoby, které byly s prasaty v přímém kontaktu (např. děti na venkovském trhu nebo pracovníci v zemědělství). Krom toho byly zaznamenány i případy, kdy došlo k mezilidskému přenosu. Příkladem může být zjevná epidemie prasečí chřipky ve státě Wisconsin v roce 1988, kdy se nakazilo i větší množství lidí, a ačkoliv se onemocnění mezi lidmi dále nešířilo, byla u zdravotníků, kteří byli s nemocnými v kontaktu, zjištěna přítomnost protilátek proti viru prasečí chřipky.

Jak častá je nákaza prasečí chřipkou u lidí?

V minulosti bývalo CDC (americkým Úřadem pro kontrolu šíření nemocí) v celých Spojených státech zaznamenáno průměrně jedno onemocnění prasečí chřipkou za rok, ale za období prosinec 2005 až únor 2009 bylo hlášeno celkem 12 případů.

Jaké jsou příznaky prasečí chřipky u lidí?

Příznaky jsou obdobné příznakům klasické sezónní lidské chřipky a zahrnují horečku, letargii, sníženou chuť k jídlu a kašel. Pacienti onemocnělí prasečí chřipkou v některých případech uváděli také rýmu, (která u „obyčejné“ chřipky chybí), bolesti v krku, nevolnost, zvracení a průjem.

Může se člověk prasečí chřipkou nakazit z vepřového masa?

Ne. Viry prasečí chřipky jídlem přenášeny nejsou a pojídáním pokrmů z vepřového masa se nemůžete nakazit, pokud bylo všechno maso zpracováno při teplotě alespoň 72 ˚C. Tato teplota virus účinně zlikviduje stejně jako většinu jiných virů a bakterií.

Jak se prasečí chřipka šíří?

Prasečí chřipka se může přenést přímo z prasete na člověka nebo z člověka na prase. Nebezpečí jsou proto vystaveny zejména osoby dostávající se do přímého kontaktu s infikovanými vepři např. v chlévech nebo na výstavách hospodářských zvířat. Mezilidský přenos je též možný. Děje se tak zřejmě stejnou cestou, jakou se přenáší chřipka lidská, tedy vzduchem ve formě kapénkové infekce (kapénky se do vzduchu dostávají při kýchání či kašli), nebo pokud se dotkneme infikovaného povrchu a virus si prsty přeneseme do úst či do nosu.

Co víme o mezilidském přenosu prasečí chřipky?

V říjnu 1988 byla jinak zdravá dvaatřicetiletá těhotná žena hospitalizována pro zápal plic a po osmi dnech v nemocnici zemřela. U ženy byl prokázán virus prasečí chřipky H1N1. Čtyři dny před propuknutím nemoci pacientka navštívila výstavu hospodářských zvířat na venkově, kde velké množství prasat jevilo příznaky onemocnění prasečí chřipkou.

Následnou studií byla prokázána přítomnost protilátek proti viru prasečí chřipky u 76% vystavovatelů, ačkoliv u žádného z nich nebyly zaznamenány příznaky onemocnění. Následným cíleným šetřením bylo odhaleno lehké chřipkové onemocnění u jednoho ze tří zdravotníků, kteří byli s nemocnou v kontaktu, přičemž v krvi zdravotníka byly taktéž přítomny protilátky proti H1N1.

Jak je onemocnění prasečí chřipkou u člověka diagnostikováno?

K prokázání viru je nutné odebrat vzorky z dýchacích cest, a to nejdéle během čtvrtého či pátého dne po nástupu příznaků, neboť poté se novotvorba virových částic zastavuje. Někteří lidé, a zvláště pak děti, však mohou šířit virus po deset dní i déle.

Jaké jsou možnosti léčby prasečí chřipky u člověka?

V USA jsou k léčbě chřipky registrována čtyři protivirová léčiva: amantadin, rimantadin, oseltamivir a zanamivir. Ačkoliv většina mutant prasečí chřipky byla původně dobře léčitelná kteroukoliv z uvedených látek, u nedávno objevených mutant izolovaných z člověka byla zaznamenána rezistence na amantadin a rimantadin. V současné době doporučuje CDC k léčbě a/nebo prevenci onemocnění prasečí chřipkou oseltamivir a zanamivir (v ČR není preventivní podávání těchto léčiv doporučeno, k léčbě se nyní již běžně používá antivirotikum Tamiflu – u již propuknutého a prokázaného onemocnění).

Jaké další případy šíření prasečí chřipky jsou známy?

Zřejmě nejznámější je případ propuknutí prasečí chřipky mezi vojáky ve Fort Dix ve státě New Jersey v roce 1976. Virus u čtyř vojáků vyvolal onemocnění se známkami pneumonie patrnými na RTG a jeden voják zemřel; všichni tito nemocní byli předtím zdrávi. K přenosu došlo přímým kontaktem mezi vojáky ve skupině základního výcviku a omezeně došlo i k přenosu mimo tuto skupinu. Předpokládá se, že virus cirkuloval v prostředí asi měsíc a následně vymizel. Původce viru, přesný časový údaj o zanesení viru do Fort Dix ani okolnosti omezující jeho šíření nejsou známy. Propuknutí nemoci ve Fort Dix mohlo být způsobeno zanesením viru živočišného původu do skupiny stresovaných osob; zima a přeplněná kasárna poté šíření nákazy pouze usnadnily. Virus Influenzy typu A izolovaný z vojáků ve Fort Dix byl pojmenován A/New Jersey/76 (Hsw1N1).

Existuje vakcína proti prasečí chřipce?

Je vyvinuta vakcína k očkování prasat proti onemocnění prasečí chřipkou. Pro očkování lidí však obdobná vakcína neexistuje. Humánní očkování proti sezónní chřipce poskytne ochranu spíše proti prasečí chřipce typu H3N2, nikoliv však H1N1.

Z výše uvedených zkutečností je patrno, že jakýkoli strach okolo prasečí (mexické) chřipky je naprosto zbytečný. Pokud budete jedinec s vážnějším chronickým nebo akutním onemocněním, budete mít sníženou imunitu anebo jiným způsobem oslabený organismus, spolehlivě vás sestřelí i jakákoli jiná forma zanedbaného a přecházeného chřipkového onemocnění. Já se nákazy nebojím, očkovat se nenechám a když si mě chřipka najde, dáme si to „na férovku“. Buď ona nebo já.

Autor: Christopher W. Olsen, DVM PhD, The University of Wisconsin – Madison School of Veterinary Medicine. Zkráceno, původní znění přednášky je zde.

««« Předchozí text: 17. listopadu se cosi stalo... Následující text: Elektronická cigareta. »»»

Út, 24. 11. 2009; 10:07 | Ostatní | 0 komentářů| 170x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidejte komentář!

Jméno:

E-mail:   Gravatar povolen.

Www:

Nadpis:

Kliknutím vložíte:

Jsi spamovací robot?
Odpověď: Ne! Ano